Slepice které se proměnily v kozy
Publikováno 03.06.2019 v 17:53 v kategorii Izraelské pohádky, přečteno: 29x
Pohádka podle příběhu z Gemary, tedy velmi stará a možná i znějící dnešnímu čtenáři trošku naivně.
Paní s bříškem a pán s fousama
se ve slunečním dni procházeli po Galileji.
V tom se pán zastavil a vykřikl: "Ten strom!
Ten strom je mi povědomý,
tak povědomý, už si vzpomínám!
Jednou jsem přenášel pár slepic,
to už uplynuly tak tři roky.
Zde pod tímto stromem jsem je nechal,
chtěl jsem se pro ně brzy vrátit a rychle je vyzvednout,
ale přihodila se mi dobrudružství,
částečně dobrá, částečně špatná...
Inu, ať tak či tak, opozdil jsem se
a na slepice zapomněl.
Tři roky uplynuly a v tom jsem si vzpomněl -
zanechal jsem tu párek slepic
a úplně [na něj] zapomněl.
Paní povídá:
"Pozdě plakat nad rozlitým mlékem
i nad opuštěnými slepicemi"
Teď pokračujme v našem výletu, dokud slunce nezapadne,
je zbytečné litovat dnes toho,
co se přihodilo minulou noc."
V tom jim jde z blízkého dvora
vstříct rabi Chanina,
vysoký jako datlový strom.
"Neříkal jste pane, že jste tu zanechal párek slepic?"
"Ano, nechal, a dost"
"Našel jsem zde slepičky," poznamenal rabi Hanina,
"před třemi roky."
"Skutečně?"
"A udělá mi radost, když Vám je vrátím, pane,
jen mi dejte znamení."
Zeptal se pán: "Jaké znamení?"
"Například já," odpověděl rabi Chanyna,
"jsem hubený a vysoký, to je znamení.
Paní má bříško a vy krásný fous.
Popište mi ty slepice, a tak poznám, že jsou Vaše
a hned Vám je vrátím!"
Pán zavřel oči a vzpomínal:
"Kohout byl černý s bílou skvrnou.
Slepice byla bílá se zlatými puntíky."
"Ano!" zvolal rabi Chanyna zvesela,
"To jsou ty slepice co jsem našel! Pojďte za mnou!
Prosím! Zde jsou!
To jsou Vaše slepice!"
Paní se smála, až se jí třáslo bříško,
pán si v úžasu hladil fousy,
"Co povídáte drahý pane,
to nejsou slepice,
to jsou přece kozy!"
"Pokud máte chviličku," usmál se rabi Chanyna,
"posaďte se tu pod rohovníkem
a já vám povím, jak se před třemi roky
proměnily slepice v kozy...
Když jsem je tu tehdy našel,
černého kohoutka s bílou skvrnou
a bílou slepičku se zlatými puntíky,
chtěl jsem vykonat dobrý skutek
a vrátit párek jeho majiteli!
Myslel jsem, že najdu toho kdo je ztratil během pár dní,
myslel jsem, že se o slepice budu starat jenom dočasu...
Lidé na věci občas zapomínají, ztrácejí,
ale věci samy nikdy nezapomínají!
Oni žijí, rostou a rozvíjejí se!
Slepice snášela vajíčka,
z vajíček se vylíhla kuřátka.
Kuřátka rostla a hle, byly tu slepičky.
A teď - myslíte, že to je vše?
Správně. Ne a ne!
Slepice snášely další vajíčka,
z vajíček se vylíhla další kuřátka,
kuřátka rostla a proměnila se v slepičky.
To bylo příjemné,
to bylo úžasné,
ale místa na dvorku - prostě nezbývalo.
Šel jsem na trh," pokračoval ve vyprávění
"prodal jsem všechny slepice,
všechna kuřata
a všechna vajíčka,
a za peníze, které jsem dostal, koupil jsem si roztomilého kozlíka a kůzlátko.
A ani kozlík s kůzlátkem nezůstali malými,
kozlík vyrostl a stal se opravdovým kozlem s fousem.
Kůzle vyrostlo a stala se z něj koza s korunou rohů.
Lidé zapomínají občas na věci, ztrácejí je,
ale věci samotné nezapomínají!
Žijí tam rostou a rozvíjejí se!"
Paní se smála od ucha k uchu, od náušnice k náušnici:
"Jaký to krásný a nevšední příběh!"
A fousatý pán rozechvěle: "Drahý muži,
nemám slov, co povědět, co říci..."
Usmál se rabi Chanyna: "Řekněte jen díky.
Pro mně je radost, že jsem vrátil nález!
Slepice, které jste tu kdysi nechal
jsou dnes kozy,
vezměte je, pane
a klidně jděte."
Kykyryký
Komentáře
Celkem 0 komentářů